Úvod

Josefína Dušková se ve své sochařské tvorbě dlouhodobě zabývá otiskem a jeho energií, vznikem a odkrýváním organických prostor a symbolickým rozkrýváním prázdnoty prostoru, formulovaného otiskem živého. Citlivé nastavení k sobě dovnitř a ven úzce souvisí s dalšími základními tématy. Prvním z nich je zrození. Zpočátku se k němu vztahovala figurálními reliéfy s ústředním motivem lidského embrya, odkud se postupně přiklonila k symbolickému výrazu, nacházenému v prostorách křehkých slupek, ulit, skořápek, pelíšků a hnízd a o krok dál již abstraktně pouze v prostoru. Tak, jako růst a zrození úzce souvisí se zanikáním a pomíjivostí, se i něžný Eros v tvorbě Josefíny Duškové nevyhnutelně setkává s Thanatem. Je přitahována nestálými materiály, jako jsou vosk, led, molitan, vata, pigmenty a sádra, je fascinována křehkostí. Jejich prostřednictvím citlivě zpřítomňuje uvědomění pomíjivosti a konečnosti života. Odtud pocházejí zdánlivě překvapivé momenty destrukce, přítomné v její tvorbě. Podrobuje samovolnému rozpadu i ničivému zásahu z venku tenké slupky svých objektů, obalující křehkým materiálem prázdný prostor všehomíra. Konejšivě nechává splynout onen dočasný privátní vnitřní prostor zpět s univerzem, vědoma si účasti na nekonečném koloběhu pozemského zrození a smrti.

                                                                      Lucie Šiklová

Hnízdo, koloběh

HNÍZDO I., 2006,dráty,vata, traviny, 20x20x18 cm VĚČNÝ KOLOBĚH, 2011, polyester, 54x53x13 cm

Sypání

SYPÁNÍ, 2012, záznam I - IV, cca 11 m, sádra, písek

Otisk

OTISK, 2008, cementová směs, pigmenty, 47x55x55 cm

Molitany, erb

TĚLA, 2009, molitan na konstrukci, 42x53x23 cm, 58x41x21 cm ERB, 2003, lípa, volná kopie - detail, cca 60 cm